Cesta rostlin a magický jačaj

Z pohledu Amazonských šamanů, které jsem měl tu možnost v rovníkové zemi poznati: Každý, kdo se pravidelně od rostlinných mistrů (rostlin síly) učí, vpodstatě člověkem na šamanské cestě je - buď se šamanem již stal a jen další sílu a vědění získává, nebo k tomu stát se jím směřuje. Když tedy do džungle skupinka gringos přijde, dolary vysolí a kalíšek hořké ajawasky požaduje, domorodý šaman logicky optá se: To oni se všichni na šamana učí?

Není však obecně platnou pravdou, že pouze pro šamany práce s rostlinnými učiteli vhodná je. Používání rostlin není v žádném místním kmeni (včetně sekoja, kičua a šuar) šamanům exkluzivně vyhrazené. Pravdou však je, že jsou to hlavně šamané, kteří se na učení od rostlin ponejvíce zaměřují, neboť z toho pak svůj denní chléb mají.

Oku bystrému neujde, že je v našem kraji spontánně k šamanskému řemeslu nespočet (zejména mladých) lidí voláno, ti se pak láskyplně pěstování magických rostlin a hub věnují či ještě láskyplněji v přírodě je sbírají. Tato ztezka je však v našich podmínkách velmi velmi nelehká - co zde chybí, je možnost kvalitního učednictví a čerpání síly a zkušeností ze silně a pevně ukotvené rodné tradice, jenž byzáchranné bariéry poskytla a stabilní postup vzhůru umožnila. Toto posvátné umění a vědění u nás v minulosti vymýceno církví bylo a vědci a vědmy vyvražděni skončili. V současnosti jeho znovuvzkříšení veleknězi konzumního mamonu braněno je. Je však možné šamanský trénink zaměřený na práci s rostlinnými mistry v některé jiné zemi pokoutně provésti, tam kde tato syrová a se zemí spojená tradice ještě stále živá a silná je, kde se anakondy kolem těla hnedle obtočí a jaguáři ucho vám co by dup olíznou.

černá anakonda, nebezpečná kráska jenž svíravím obejmutím lásku vám vyjádří,
dárkyně velké šamanské síly je

Třebas V Ekvádoru. V místním jazyce kičua šaman jačakem se zve, ten, jenž se naučil, ten, jenž ví (od jačna, učiti se, znáti). Toto slovo také souvisí s termínem jačaj (psáno yachay), o kterém mi se malinko rozepsati dovolte.

Jačaj šamanským tajemstvím jest. Jačaj si lze nejlépe představiti jako energetický chuchvalec, koncentrovanou vibraci a sílu ve formě prapůvodní. Šaman ho dokáže vyprodukovat a na další osobu ho přenésti. Stejným způsobem byl v minulosti při jeho šamanském tréninku přenesen i na něj a bylo mu dano poznání, jak s ním zacházeti. Jačaj se generuje v hloubi těla či duše. Této energie lze vyprodukovat prakticky množství neomezené. Je pro to však důležité tuto energii tabákem vyživovati, nejlépe ve formě koncetrované esence jenž se pije ústy a do nosu se vlévá.

Jačaj se dá vnitřním sluchem slyšeti a vnitřním zrakem viděti. Jedná se o obrazy, které jsou vizuálním vyjádřením speciálních sil, které jačak během svého tréninku hrdě získal a které nyní ještě hrději předává. Mohou mít formu geometrických obrazců, drahokamů, zvířat, předmětů či mytologických postav. Stručně řečeno: duchů mocných a prasilných.

takto si pán koček po lese vlhkém amazonském vykračuje,
jen na hřbet nasednout mu stačí a hned vás do jiných krajin odnese

Jačaj se ve většině případů z úst vypustí, kupříkladu vykašláním či soustřeněným vypuzením a poté se na pacienta či učedníka přenese, třeba skrz tabákový kouř či prostý dech. Může se však i na silové předměty přenésti, např. na amulety, aby tyto předměty speciální sílu získaly.

Takto přenesená vibrace součástí energetického těla člověka či předmětu stane se a tam poté svým "kouzlem" nadále působí, neochvějnou spirituální sílu dodává, ochranu proti zlým silám přináší, štěstí přitahuje a k moudrosti a lepšímu kontaktu se spirituálními ochránci pomáhá.

takto se síla šamansky přenáší

Zatímco u nás velmistrem člověk se stane třebas i přes e-mail a certifikát poštou dostane, aby si ho na zeď pověsil a svou moc dokazoval, i když jen nemnoho takto získal, pro získání vědění toho, jak s mocnou a nade vší pochyby reálnou sílou jačaj zacházeti mnohem náročnější cesta vede: absolvovat dlouhý a náročný trénink se musí, jenž obnáší dietu, omezený kontakt s druhým pohlavím, odloučení od běžné společnosti, pobyt na speciálních silových místech panenského pralesa a v neposlední řadě i konzumaci celých hájů rostlin posvátných, především pak ajawasky a tabáku. V druhé neposlední řadě musíte šamanovi štědře za jeho milosrdenství zaplatiti a s velkou pokorou nejlépe v pokleku se plížiti.

V minulosti také v tradici lesního lidu kičua jeden zvyk oblíbený měli: novorozeňatům do očí chilli prášek sypali, aby se dušička posílila a zocelila, také se děti na silou naplněných místech ztratiti nechávaly (kde je občas jaguáři sežrali). Ve zralém věku tito lidé stále ještě celibát drželi a místo dobré výživy jen houby a zelený banán pojídali. Mně naštěstí chilli do očí nesypali a kromě hub mi i lahodnou juku čili maniok dali.

Pokračování příště...