Návštěva u indiánů Secoya

Před několika dny jsem se vrátil od indiánů Secoya, kteří jsou jednou z nejméně početných skupin indiánů v Ekvádoru. Zatímco v minulosti je decimovaly nemoci, které jim přivezli kolonizátoři, kteří je rovněž zabíjeli a násilně nutili pracovat, nyní je decimuje pokračující proces kulturní kolonizace, který pomalu asimiluje jejich tradiční způsob života a životní prostředí – prales – se kterým je jejich život neoddělitelně spjat.

Cesta k Secoya byla pochmurná, lemovaná ropnými věžemi a nekonečnými háji palem, které produkují semena s vysokým obsahem oleje. Po několika hodinách jízdy se mi naskytl pohled na čtyřicet metrů vysoký prales, do kterého se teprve nedávno „zakousla“ palmová plantáž. Poté mě spolklo zelené přítmí lesa. Stačilo přejet pár polorozbořených můstků a dorazil jsem do komunity Tierras Orienales, kde jsem nasedl do motorizované kánoe a uháněl k rodině žijící odlehleji po proudu řeky Aguarico.

Malá komunita, se kterou jsem pobýval, žije na jejích březích, kde je dobrá půda, živí je pěstování casave (také yuca), ze které vyrábí velké tortily, které pak potírají červenou hmotou ze semen quisi (také chiwango). V minulosti lovili zvěř a ryby, nyní se živí spíše turismem a kupují maso z města – les už není tak silný jako kdysi a své zvířata si takřka vystříleli. Pořád mi však nad hlavou skákaly opičky a noci šlo slyšet funění savců jako je tapír. Také jsem zaslechl cosi jako křik jaguára. Jedí také žábu velkou jako hrnec, která v noci hlučně houká. V řece Aguarico se dají ulovit chutné ryby jako katchana či tilapia. Níže po proudu řeky, tam, kde je méně lodí a méně hluku z motorů, lze pozorovat růžové a černé delfíny a koupat se s nimi. S dalekohledem lze ve větvích stromů pozorovat desítky druhů ptáků.

Většina indiánů Secoya jsou velmi silně věřící katolíci (co škola, to kostel – na některých domech je velkými písmeny vypsáno desatero). Utekli do kostela před šamany, kteří jsou zde velmi silní a mnoho jich pracuje s temnými energiemi. Já jsem trávil čas se šamanem Caesariem, kterému je 101 let a stále se těší dobrému zdraví, jen špatně slyší a opírá se o hůl. Žije sám se svou ženou Maawario. Caesario skoro pořád pije yahé (Ayahuascu), celý život se nedotkl alkoholu. Při ceremonii zpívá a volá duchy, například agua gente (lidé z řeky) či cielo gente (lidé z oblohy). Rovněž má kontakt se dvěma „spirituálními doktory“, které volá, aby vyšetřili a pomohli léčit pacienty. Živě popisuje, jak při opojení yahé vidí, kde se pohybují zvířata a kde jsou v řece ryby, a jak jeho duch navštěvuje okolní komunity a hovoří telepaticky s ostatními šamany.

Příprava ceremonie s yahé má mnohá tabu. Jakmile jednou vstoupíte do prostoru, kde se vaří, musíte už zůstat, dokud není nápoj hotov. Do „domu yahé“ (casa del yahé), ceremoniálního dřevěného domku se střechou z listů, se vstupuje pouze v ceremoniálním oděvu a s nakreslenými posvátnými znaky na obličeji. Před ceremonií se celý den postí. Půst je mnohem snadnější díky pití nápoje yoco, který se vyrábí z liány podobně hořké jako Ayahuasca. Pro indiány Secoya je nápoj z yoco tak důležitý, že jakmile pomalu rostoucí liánu „vytěží“, přestěhují se na jiný břeh řeky, kde je yoco stále dostatek. Yoco je pro Secoya něco jako wayusa pro indiány Kichwa, tedy něco jako káva pro naši kulturu – dodává energii, zahání hlad a pomáhá soustředit se a neusínat. Caesario říká: „Káva je dobrá, ale yoco je lepší.“

Kromě yahé se při šamanské iniciaci používá také pehí, což je rostlina s krásnými zvonovými květy známá jako datura. Používá se její kořen. Pehí pomáhá dosáhnout silnějších vizí než při požití yahé. Šaman Caesario mě ujistil, že po požití yahé ani pehí nelze zemřít. Pehí se však musí požít pouze v určitý měsíc v roce. Yahé se také nemá připravovat za deštivého počasí, jinak nepřijdou dobré vize.

Na rozloučenou jsem od šamana dostal korunu pomalovanou posvátnými znaky, kterou mi „pofoukal“ svou šamanskou silou. Za odměnu dostal kuře, ryby a kopec jídla a nezbytné dolary, které si šetří na nákup motoru pro kánoi.

Zajímavá byla také návštěva Cesara Piaguaje (neplést si s Caesariem), který je světově proslulým malířem obrazů, na kterých zobrazuje prales v celé jeho nádheře a obrovské biodiverzitě.

Všichni Secoya byla velmi přátelští a rád se k nim ještě někdy podívám. V případě zájmu vás tam mohu vzít. Je to zcela jiný svět, bez ruchu civilizace (avšak s elektřinou, kterou mají Secoya ze solárních panelů), svět, kterému dominuje prales, pestrý a obrovitý, ve kterém stále "postaru" žije hrstka původních obyvatel .