Indiáni Napo Runa

Uplynulých pár měsíců jsem strávil u indiánů Napo Runa. Nejstarší členové rodiny žijí ve velmi úzkém kontaktu s přírodou - denně se věnují údržbě zahrady, která je zcela živí. Evropskému zraku zvyklému na rovné záhony se může zahrada zdát jako jeden velký chaos. Ve skutečnosti se však z generace na generaci dědí encyklopedické znalosti o tom, jak spravovat zahradu dlouhodobě udržitelným způsobem - permakulturně - a tak, aby co nejvíce plodila všemožné pochoutky.

Permakulturní tropická zahrada

Když byste chtěli začít od nuly: Nejdříve se proseká kus lesa. Část materiálu se spálí a část zůstane ležet (tlející stromy slouží jako zdroj živin a jako úkryt pro rostliny i živočichy) . Nechají se pouze statné vysoké stromy a hodnotné léčivé a jedlé rostliny. Na takto "vyčištěné" území se rozsází množství rostlin a stromů - káva, kakao, skořice, yucca (také nazývaná cassava či manioc), banány, mnoho druhů ovoce, různé druhy ořechů, kořenová zelenina. Zasadí se léčivky, rostliny s povzbuzujícím účinkem (coca, wayusa) a pochoutky jako lemongrass - citronová tráva. V neposlední řadě najdete i okrasné a šamanské rostliny (amiruca neboli chakruna, chalipanga, tabák mapacho a další). Rostliny se sází tak, aby jedna podporovala druhou.

Permakulturní tropická zahrada indiánů Napo Runa

Na rovníku kde se střídá déšť a slunce všechno neuvěřitelně rychle roste, stačí se starat o takovýto permakulturní "jedlý les" občasným čištěním mačetou a dát pozor na to, aby plevel nepřevýšil hodnotné rostliny. Za rok dva je les zpátky, tentokráte do něj stačí zajít a natrhat si jídlo. Po nějaké době užívání se les nechá zcela zarůst, aby se revitalizovala půda.

Yucca, cibule a další rostliny na "vyčištěné" půdě

Na několika takovýchto zahradách (zde se říká zahradě "finca") koluje systém zarůstání a udržování a rodina má tak udržitelný způsob, jak čerpat ze země živiny a přitom jí nezničit. To se děje na farmách a polích klasického typu. Ty je nutno udržovat pomocí chemikálií a po určité době se půda znehodnotí a zůstane zničená krajina s velmi nízkou biodiverzitou - velká část Ekvádoru je monokultura stejně jako v ČR. Pokusy o chov dobytka v tropech jsou také žalostné - půda se promění v bažinu a je nutno ji opustit.





Civilizace a její vliv

Nejstarší člen rodiny (78) je šaman, který je chodící databází informací o tom, jak udržitelně žít. Říká: "Cílem naší rodiny, která patří k národu kichwa, je ochrana přírody v její celistvosti; takové jsou staré zvyky a tradice naší vesnice po staletí. Žijeme spolu s přírodou v harmonii." Jeho děti jsou však již jednou nohou ve městě. Další generace pak již povětšinou žije už jen ve městě a práce na zahradě je jim cizí - chlapci touží po sledování fotbalu v televizi a dívky po penězích na nákup kosmetiky Avon. Zahrada je přitom pravým tropickým rájem, ve kterém se střídají okrasné a jedlé rostliny všech barev, poletují kolibříci a motýli, zpěv ptáků a cvrkot hmyzu je tonikem pro duši a v ostrém kontrastu s městskou realitou špíny, hluku a smradu benzínu.

Tradiční dům se střechou z listů

Život indiánů Napo Runa byl vážně narušen až v posledních třech-čtyřech desetiletích. Vláda prohlásila jejich území za "nevyužité" a vydala zákon, podle kterého dostal půdu kdokoli, kdo zničil les a vysázel plantáže cukrové třtiny či začal chovat dobytek. Mnoho indiánů bylo nuceno (naštěstí jen dočasně) přejít na tento způsob obhospodařování půdy, aby o ni nepřišli. Dnes je už plantáží a pastvin v tropech pomálu - zbyla znehodnocená půda a bažiny.



Šaman stále udržuje tradici užívání Ayahuascy a tabáku pro kontakt s říší duchů a přírodou. Mezi ceremoniemi však převládá amosféra deprese a ztráty něčeho, co zde bylo a již nebude pokračovat - život indiánů Napo Runa se civilizuje, zavádí se elektřina a s ní i magická televize. Mladí již nemají zájem o to žít tak, aby přežili i další generace. Žije se pro dnešek, jako v poslední párty před apokalypsou. Na jednu stranu všichni hrdě podporují boj proti těžbě ropy v překrásných rezervacích Yasuní a Cuyabeno, na druhou stanu všichni touží po autech a cestování.


Právě ropa, ze které je každý třetí ekvádorský dolar, je příčinou rychlého procesu civilizace. Ekvádor si od světové banky vypůjčil obrovskou sumu, kterou využil na vybudování cest, nákup dopravních prostředků, výstavbu továren a zavedení infrastruktury. Nyní je nucen tuto sumu splácet z ropy, která leží pod územími, která patří mezi nejkrásnější na světě. V Ekvádoru žije polovina všech druhů ptáků celé Jižní Ameriky.

Nová ústava

Ekvádorci si před několika týdny v celonárodním referendu odhlasovali novou ústavu. V celosvětovém tisku se o ni psalo jako o naději pro přírodu. Zde v ekvádoru byla propagována ze státních peněz - všude visely transparenty "Vlast hlasuje PRO," indiánům se rozdávaly komiksové příběhy o tom, jaké světlé zítřky všechny čekají, když budou hlasovat PRO.

Ve skutečnosti je sice v ústavě mnoho pozitivních změn, je zde však také závazek pokračovat v procesu "civlizace" - především výstavbě a rozšiřování dopravních uzlů. Jak dopadne boj lesa s civilizací ukáže jen čas. Jsme svědky procesu, jehož tvůrci jsme my a jen my máme možnost uvědomit si hodnotu udržitelného způsobu života a změnit cíl směřování našich kroků - chceme jít vstříc chudobě a smrti, nebo vstříc bohatství a životu?