Posvátné místo

Při cestách po Ekvádoru narážím na něco, o čem jsem už několikrát předtím četl. Jak šamani, tak celé komunity původních obyvatel se považují za "opatrovníky" určitých území, která považují za posvátné. Jejich domovina s řekami (ty jsou tu symbolem života), lesy, loukami a horami je pro ně něčím, co si zasluhuje úctu a obdiv. Není to jen zdroj surovin. Mají svá posvátná místa, která jsou pro ně obzvláště cenná a často leží mimo obydlená území.

Zasluhují se o to, aby byly vyhlašovány národní parky a hlídají je před procesem civilizace (tj. destrukce). Příkladem může být věčně trvající souboj ekvádorských kmenů Kichwa, Cofán, Secoya a Siona s ropnými giganty jako ChevronTexaco (zde přezdívaný ChevronToxico), kteří by rádi těžili v místech s největší biodiverzitou ropu. Těžba ropy ničí životní prostředí a způsobuje rakovinu lidem, kteří tam žijí.



Kéž bych si takový cit pro ochranu doptoval i každý u nás. Bylo nám svěŕeno opatrovnictví krajiny, kde jsme se narodili. Příroda potřebuje zoufale všechny, kteří ji chtějí zachránit před zničením.

Každý výlet do přírody lze brát ne jen jako další zábavu a konzum, ale jako pouť duší Matky Země, které máme možnost vzdát hold a poděkovat... za co? Za to, že jsme naživu. Za jídlo, které bereme jako samozřejmost. Za střechu nad hlavou, ať už je z hlíny nebo z kovu. Za zdraví, protože bez rostlin, stromů a zvířat bychom neměli medicínu.

Každý si z vás si může vybrat nějaké místo, které je mu moc blízké. Vaše "místo síly". Může to být seskupení skal, potůček, oblíbený strom, zátiší v lese či louka, kde sbíráte byliny. O takové místo se pak můžete starat.

Když najdu na takovém místě odpadky, sbírám je do nachystané tašky. Rád dávám dárky - zbytky chleba pro zvířata, či kámen, který jsem dlouho nosil v kapse a už ho nepotřebuji. Když je sucho, donesu vodu stromům a rostlinám. Rád místu zpívám. Když by hrozilo, že bude místo zničeno, zasadil bych se všemožně o to, abych ho zachránil.



Postupně místo dostává čím dál tím větší sílu. Z něcěho, co mi předtím jen sloužilo, se stává můj přítel, se kterým si navzájem pomáháme. Chodím si k němu pro radu, protože se tam dobře tříbí myšlenky. Chodím si tam pro energii. Chodím odpočívat. Chodím si pro pocit, který mi nikdo jiný nemůže dát. Ten pocit je tu pro každého zvás zcela zdarma. Jediné, co je třeba, je najít si čas a nalézt v sobě dostatek pokory a lásky k Zemi.

Moje oblíbená posvátná místa:
Jeden z kamenných výběžků v Jeseníkách. Stránská skála v Brně. Tajná skalní vyhlídka v údolí Moravice ve Slezsku. Veliký dub u jednoho ze supermarketů v Opavě.