Pozdrav z Ekvádoru - zeme velkého lesa a šamanismu

dor
Zdravím vás všechny, kteří zde občas zabloudíte. Nebyl bych to já, když bych se po krk neponořil do toho, o čem tady rád píšu. Aktuálně se tedy nacházím v Ekvádoru v malé vesničce (na naše poměry spíše „v lese“) a studuji místní přírodu a s ní spojené šamanské techniky, při kterých se zde používá především Ayahuasca, magický nápoj.

První z kmenů, ke kteremu jsem zabloudil, jsou Kichwa (u nás se často píše a čte kečua) žijící v podhůří And (oblast Napo). Účastním se pravidelně všech ceremonií v jedné rozvětvené rodině, jejíž pradědeček provozuje šamanské řemeslo již od útlého mládí. Ceremonií se často účastní celá rodina, hraje se, zpívá se, po požití Ayahuascy je tma. Nejmladšímu členovi, který pije Ayahuascu, je 10 let. Na ceremonie tu jezdí i mnoho lidí ze zahraničí. Šamanovi jménem Casimiro už pomalu táhne na osmdesátku a stále zvládá až tři ceremonie týdně. Při rituálu hraje na jednostrunný nástroj rumpa, kterým jako telefonem přivolává pomocné duchy. Hned napoprvé jsem se s nimi měl možnost potkat. Provádí limpia, očištění pomocí metličky z listů surupanga. Vysává z pacientů negativní energie, které pak vyplivne. Pak do pacienta fouká ochranné a léčivé energie. Při tom často používá vonné esence.

Po třech týdnech soužití s rodinou, ve které pomáhám, mám pocit, že se jedná o velmi zdravou komunitu, která žije ve velmi dobrém vztahu s přírodou – ta je tady velmi blízko. Při pohledu na ekvádorský prales nezbývá než s úctou smeknout. Pro každého člověka, kterému záleží na životě na zemi, je jeho tepající přítomnost duši hladícím ujištěním, že stále existují místa překypující životem, kde ještě „civilizace“ se svým destruktivním procesem nestihla roztáhnout svá chapadla. I tady se ale postupně vše „kultivuje“, města rostou a cesty se rozšiřují. Nejlepší příklad „kultury“ je hlavní město Quito, ve kterém je procházka nočními ulicemi sázkou o holý život. Quito je plné násilí, bídy, dětské prostituce a okázalého přepychu vládnoucí hrstky. Čím dál jste od měst a „civilizace“, tím je vše lepší – pokud tedy netrváte na sprše, televizi a wi-fi internetu.

Kromě šamanismu se zde také učím běžnému ekvádorskému živobytí. Jak udržovat zahradu s rostlinami yuca (kořenová zelenina chutnající jako brambor) a platanos (zelené banány na vaření), jak vařit čaj z Koky, jak správně pít chichu (tento nápoj se již dnes nežvýká – pro fermentaci se používají jiné, hygienické způsoby), jak prát bez automatické pračky atd. Také se zde učím pokory, skromnosti, trpělivosti a důvěře v „osud“. Rád bych se naučil stavět maloku a rybařit ve zdejších vodách a milión dalších věcí.

Lidé tu žijí v krásných malokách, chýších ze dřeva se střechou z listoví, obklopeni krásnými tropickými zahradami, které plodí dostatek jídla pro všechny bez nutnosti moc pracovat. Také je tu spousta výborného ovoce a nádherné květiny (včetně orchidejí), které přitahují kolibříky. Řeky tu jsou krásně čisté a plné ryb. Počasí je ideální, střídá se slunečné „teplo“ 25-30C a „chladno“ s deštěm 17-25C. Níže od místa, kde se nacházím, je pak mnohem více teplo.

To je protentokrát vše. Uděláte mi radost jakýmkoli komentářem či dotazem. Pokud máte nějaké zajímavé kontakty na přátele/čechy v Ekvádoru či víte o zajímavých místech, jsem jedno ucho. Chystám se teď navštívit jistou stařenku, která je pověstná svým šamanským umem s Ayahuascou – hovoří pouze kečuánsky a dostat se k ní není snadné. Rovněž bych rád navštívil vzdálenější a divočejší komunitu kmene Secoya v oblasti Oriente. A v neposlední řadě si brousím zuby na pořádnou dietu s královnou medicíny v některé z chýší izolovaných v lese. O tom snad již příště... mnoho pozdravů do krásné středoevropské země a všem s dobrým srdcem, kteří v ní přebývají. Děkuji všem, kteří mi pomáhají na mé cestě – myslím na vás a při ceremoniích posílám energie, které vám budou nápomocné.